Oslava snů – doznívání
Už je to víc jak 14 dní od Oslavy snů, a pořád ve mně vibruje vděčnost. Byla to pro mě po všech stránkách výjimečná událost. To kouzlo toho, jak jsme to s Terkou Mojou skoulely tak hezky! Cítím takovou hřejivou spokojenost – bylo to milý místo, krásný lidi, dojemný momenty, nová setkání, inspirace, zkušenosti, vzájemnost. Lidi, kteří si to užili s námi.
Pro mě osobně bylo kouzelný hrát moji oblíbenou muziku a vidět ty zářící oči lidí, kteří si to totálně užívají spolu se mnou. To je nepopsatelný! Chci víc a ve větších dávkách! 😋 Chci sem lípnout pár momentů a lidí, kteří mi uvízli v srdci a v paměti.
Saša
Zvala jsem opravdu hromadu lidí a hodně z nich mělo fakt zásadní důvody, proč nedorazit. Nesla jsem v srdci ty, kteří se potýkají s těžkými životními situacemi, myslela jsem na ty, kterým se zrovna narodila dítka, nebo jsou na plesech svých dětí. Propustila jsem ty, kteří už nejsou moje smečka. A radovala se s těmi, kteří přišli.
Někteří jsou nedílnou součástí mého života hodně nablízko a hodně dlouho. Saša je ale ještě jinej. Saša je můj úplně první kamarád v životě. Seznámili jsme se na dvorku přes zídku, která oddělovala dvorky v dejvickém vnitrobloku, když nám bylo asi pět let. Trávili jsme spolu notnou část našeho dětství. Chodili spolu do třídy na základce, dělali společné ohně, blbli v Šárce v opuštěném sadu a u potoka. Trávili dny hraním si s mikroskopem, který mu přivezla jeho babička z Ruska, hráli dětský kulečník u něj doma, půjčovali si knížky… Jako vzpomínek mraky!
Je to člověk z jinýho těsta – pro mě vždycky hrozně zajímavej, odvážnej, svobodnej s kouzelným smyslem pro humor. I když jsme stejně staří, tak jsem ho brala jako takovýho „staršího bráchu“. Vždycky plnej nekonvenčních nápadů, vždycky a všude na kole. V době, kdy jsem anglicky neuměla víc než pár slov, se on už brouzdal po ulicích a černošskejch čtvrtích New Yorku s foťákem a trubkou. V době, kdy jsem chodila do oblíbené Wakaty prostě pařit, on tam chodil pařit a jamovat na trubku s DJs. V době, kdy jsem sotva věděla, co se sebou, on dostal ocenění Czech Press Photo v kategorii Portrét.
Líbí se mi jeho svobodomyslnost a samozřejmost, se kterou dělá věci. Měla jsem velkou radost, že ho zase vidím. Navíc to kouzlo, že zná lidi z Terčiny party! Dorazil s trubkou – super! Jeho rada: „Hraješ skvěle, ale zesil to ještě aspoň čtyřikrát!“ byla gamechanger večera. Díky! Bylo moc milý, že se přidal a ozvláštnil moji „selekci“ svým hraním. Prostě pecka! Kouzlo toho, že si hraješ na svých narozkách s někým, s kým se kamarádíš 40 let… no, kdo z nás to má?
Až když jsem ten článek publikovala, tak jsem si vzpomněla, že existuje super památka na starý časy. Konkrétně tenhle Sašův autoportrét v mém památníčku. Jako kdy jindy dopřát takový věci publicitu než teď? To nám bylo dvanáct.
Lenka Sommerová
Lenka je moje milovaná stálice. Zrovna jedna z těch, které ke mně chodily pro byliny už před 20 lety do bylinářství na Strossu. Vlastně zákaznice, ze které se vyklubala životní kamarádka. Úžasná, inspirativní bytost, která vytváří krásné věci. Žije barvami, přírodou, hudbou, zahradničením (několik let kromě svého hedvábí provozovala i zahradnictví). Renesanční bytost, která vede výtvarný kroužek pro děti nebo s nimi udržuje školní zahradu v místě, kde žije. A aktuálně se noří do umění hraní na kytaru a zpěvu.
Navštívit ji můžete v jejím ateliéru za Holešovickou tržnicí: www.atelierlenora.cz
Spoustě z vás se líbil dárek, který jsem od Lenky dostala. Kalendář, který dělala její ségra Veronika Fialová.
Nové tváře
Terka
Pro mě je pořád „nová tvář“ i Terka. Je dost možný, že na tý oslavě jsme se viděly teprve počtvrté v životě? Jsem zvědavá, kam nás život ještě spolu zavane. Rozhodně je to člověk, se kterým se chci vídat, kecat, sdílet a chytat inspiraci i jinej pohled na svět. A mám chuť s ní i něco tvořit, protože tohle bylo evidentně povedený. Je v nás tolik rozdílnýho a zároveň tolik stejnýho. Baví mě s ní být. Oslava snů byl její nápad, její invence k animování „sociálního experimetnu“, a zrealizovala celou tu „hru“ na plnění snů. Díky ní to bylo hravý, nápaditý a spojující.
Taky se mi strašně líbí věci, který tvoří. Její totemáčci a obrázky jsou bytosti s duší.
Gabriela
Gabriela je Terčina švagrová. Seznámily jsme se díky mému přání nechat si poprvé v životě vyložit tarot. Gabriela se zabývá tarotem, astrologií a pořádá i kurzy výkladu tarotu. Viděly jsme se poprvé na mém zimním slunovratovém hraní v Klokočí a rovnou jsme tam vytáhly kartu, o které ten výklad bude. Gabriela mě zaujala na první pohled. Je to krásná, velmi ženská žena se zvláštním hlubokým vyzařováním, se světlem daleké hvězdy (na oslavě byla i hvězdou ozdobená… Náhoda?… Těžko!). Se svým mužem provozují pohádkové ubytování na Hrubé Skále a taky pořádá výpravy na Saharu. Tady je ještě povídání s Gabrielou a její „saharskou sestrou“. Gabriela je také součástí týmu Žebřík k radosti.
Marek J. Vavřinec
Terčin brácha a Gabriely manžel… jsou spolu krásní! Zaujal mě svou hravou češtinou a roztomilým, nenápadným – trochu anglickým, trochu cimrmanovským – smyslem pro humor. Jeho přednesení snu i komentáře k ostatním byly poetické i vtipné. Pak jsem si vzpomněla, že Terka zmiňovala, že píše knihy. Tak jsem si ho dogooglila a vím, že si ty knížky chci nejen přečíst, ale i se jimi pokochat, protože se v nich odráží jeho láska ke knižnímu formátu. Z dálky na mě dýchl můj milovaný Váchal… První knížka už je zakoupena a je na cestě ke mně. Asi jsem měla kliku, páč náklad je rozebraný a naštěstí Knihobot měl zrovna jeden jediný kousek.
Markův IG, kam postupně dává svoje výtvarný věci.
Markův web a taky místo, kde se dají koupit jeho knížky.
Pakliže byste zatoužili vlastniti nějaké to uměníčko a je-li libo nějakou tu „čuňačinku“ k vyzdobení vašich šmajchlkabinetů, tuto se nabízí pár Markových originálů k mání.
Zuzka
Její jméno padlo ještě před začátkem oslavy. Terce se na ruce blyštil nepřehlédnutelný, originální prsten. „Ten je krásný!“ – „Viď! Ten je od Zuzky.“ Až mnohem později mi seplo, že ta nadšená a usměvavá milovnice hudby s modrými vlasy je „TA Zuzka“. Po oslavě jsme si měnily fotky a videa, já koukla na její FB a zjistila, že dělá úžasné šperky. Později mi na sebe taky práskla, že pořádá festival. Takže si píšu termín, protože to vypadá velmi lákavě!
FB událost Rabouňského čarodějného JARMARoKU 2026.
Martina
Jedním z překvapení večera bylo, že jsem dostávala dárky od lidí, které jsem ještě nikdy neviděla. Třeba originální prstýnek od Kuby Tauše (který mě podaroval i svým nadšením pro muziku a snahou o ladění soundu). Kouzelný byl i dárek od Martiny. Dostala jsem její autorský obrázek. Na první pohled mě ten obrázek hluboce zasáhl, symboly ke mně promluvily během pár vteřin. Byla jsem tak ohromená, že jsem nebyla schopná pořádně reagovat na jeho autorku. Rovnou jsem si ho vystavila na „oltář 😊“ (ten modrý obrázek uprostřed pod kompem na fotce se Sašou) Jmenuje se Metamorfózy a hned ráno po vybalování to byla první věc, kterou jsem u sebe doma zabydlela. Má čestné místo v rámečku v kuchyni u mého maličkého Pioneeru. Přímo proti očím.
Jinak Martinu můžete znát taky z jejího ohnivého tančení a z vizuálu, který provází legendární Tribo Fuego.
Romario
Ohromně jsem si užila hraní. Miluju hraní pro roční kurzy Somatic experiencing a Mindfulness v Prostoru v Ráji u Kasii Kordy, miluju svoje čakrové hraní… to všechno je hluboké objevování a ponor do zvuků. Nicméně strašně ráda hraju i spoustu dalších žánrů. Tentokrát jsem se mohla provrtat svými poklady z dubu, ragga muffinu, old school junglu nebo alternativního latina. Mix věcí, co poslouchám celý život, i hitů starých pár měsíců. Strašně mě to bavilo a potřebuju to dělat častěji!
Poprvé v životě jsem hrála pro lidi, kteří na dub chodí, protože jím žijou. Byl to zážitek. Pět hodin vybírání muziky a odezva byla krásná. Roztomilá byla Terky ségra Týnka, která za mnou na konci přišla, opřela svoje vytancované tělo o pult a se svítícíma očima zahlásila: „Magdi! NO TY VOLE!… Bylo to boží!“ Při tomhle oslovení moje starší dcera umřela smíchy (v tom nejlepším slova smyslu). Bylo to euforický pro všechny!
Zažít, že se lidi celý večer tou muzikou fakt baví, a pak to ještě od nich slyšet, je slušná droga 😊.
Saša prohlásil, že bychom měly s Terkou slavit narozeniny častěji. A pak tam byl takový sympatický týpek – bylo vidět, že má hudbu v žilách. Odcházel se Zuzkou jako jeden z posledních a jeho pochvala: „skvělá selekce“ mě zahřála u srdce. Obzvlášť proto, že mi ještě nikdy nikdo neřekl to legendární slovo ze scény: „selekce!“. No a za tohle může Zuzka – když jsem se jí ptala, jestli ji můžu zmínit ve svém povídání, psala, že musím určitě zmínit i toho dýdžeje, se kterým tam byla. Aha? DJ? Poslala link a já zjistila, že toho sympatického týpka znám, jen teda bohužel jen podle jména. Tak ta pochvala hřeje ještě o něco víc 😁
Díky všem!
V každém případě děkuju osudu, že nás s Terkou svedl dohromady. Mám ráda, když se věci dějou od srdce a s happy endem. Tahle Oslava snů se prostě povedla. Nevím, jestli můžu Sašovi slíbit, že budeme slavit narozeniny častěji, ale třeba zase něco společně ukujeme.
Díky všem za tu lidskou, veselou, jiskřivou a snovou atmosféru.
Budu se těšit zase někdy na viděnou… a na slyšenou! 😊
S Láskou
Magda
P. S.
Tady je tenký výběr muziky o které byla řeč první hodinu, když jsem pouštěla tématicky k plnění snů.
Snivec Jacob Collier a jeho plnič snů Quincy Jones
Tohle je video, přes které Jacoba Colliera objevil legendární jazzový hudebník a mega důležitý hudební producent Quincy Jones a z domácího nahrávání videí na Youtube se stal „Mozart 21. století„:
Tady jsem Jacoba objevila já:
Snivci Son Rompe Pera a jejich plniči snů Chico Trujillo
Když bráchové z chudý rodiny muzikanta Batuca z předměstí Mexico City museli místo chození do školy hrát na marimbu na tržištích a snili o tom, že chtějí být punkáči, tak se splnili hned dva sny najednou. Splinili tatínkovi sen, že budou pokračovat v hraní na marimbu a zároveň se díky svýmu punkáčství vlastně proslavili. Macho (ten vousatej týpek) je objevil náhodou právě na tržišti a vytáhl je do scény a oni teď obrážejí největší světové festivaly se svým cumbia punkem.
Snící Little Simz
Rapovala od malička v nízkoprahovejch klubech severního Londýna a dnes sbírá prestižní ceny a hlavně je sbírá totálně právem. Jeden z mých nejoblíbenějších Tiny Desků ever. Ona? Nejvíc krutopřísná! Muzikanti v takovým flow! … a ty backvokalistky? Husí kůže jak pralinky!
Little Simz i následující RAYE jsou obě nezávislé umělkyně. Nejsou pod žádným labelem. Jedou na vlastní triko. Žádný produkt marketingu, žádná tvářička prodaná umělohmotnou postprodukcí. Chci si dohledat celý ten rozhovor, páč tam sedí spolu s mým oblíbeným Nile Rodgersem.
Snící RAYE
S ní mám extra příběh. Vypadne z toho samostatný článek. Možná ani ne tak kvůli muzice, ale kvůli její osobnosti. Každopádně od malička snila o tom, že bude psát muziku, hrát a zpívat. Neměla žádný plán B. Sedm dlouhých let skládala pod hudebním labelem písně pro slavné interpretky a hrozně chtěla nazpívat svoje vlastní album. Label jí to zatrhl. Jak to celé dopadlo se dozvíte ve článku. Já ji objevila taky v Tiny Desku. Tam se každej odkope… Nicméně viděla jsem ji před týdnem naživo a s přehledem zaplnila svým charismatem, srdcem, autentičností a zpěvem celou O2 arénu až po střechu.
Zmínila jsem ještě spoustu snivců a plničů snů.
- Díky za snivce.
- Díky za lidskost a velká srdce plničů snů.
- Díky za velké i malé příběhy s happy endem.
