Vztah nebo intelektuální výkon?
Jak jsi na tom s duchovním životem? Skutečně nějaký praktikuješ jako vztah, nebo je pro Tebe transcendentno jen případným zdrojem mentálního výkonu? (Bůh–Vesmír–Vědomí je / Bůh–Vesmír–Vědomí není).
Jsem přesvědčená, že spiritualita není výsadou hrstky „vyvolených“ duchovních bytostí. Věřím, že duši má každý. Každá bytost i každý předmět nese v sobě část Vědomí. Je to kvalita, která může mít různé fáze, podobně jako mají své fáze třeba živly. Tak jako voda může být na začátku jedinou kapičkou a stejně tak může být v určité své fázi třeba tsunami, tak i Vědomí může být vědomé latentně a tence, nebo může překvapivě vtrhnout do života jako uragán, nebo může být popíjeno po douškách a vyživovat… a každá ta fáze je v pořádku! Budeme vodě vysvětlovat, která její fáze je „moc“ a která je „málo“? Všechny jsou relevantní.
Pasti spirituálního elitářství
Nesnáším ezo kecy o NPCčkách (tedy herních postavách pro duchovní lekce) a peru se i s gnostickým pojetím archontů – těch vnějších, takových těch bachařů Matrixu. I když bych u obojího v životě našla určitě příklady nebo „případy“, které by se tak daly v pohodě onálepkovat. Jenže tohle všechno smrdí alibismem, spirituálním narcismem a bypassingem.
Když se teď dívám na biblický text Ježíšova Kázání na hoře, který tady na Tebe čeká o dva odstavce níž, uvědomuju si, že i Ježíš označuje některé „duše“ za psy nebo svině: „Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“ Ufff! No, však on věděl svoje!… Stejně si zatím trvám na svém. Však i Ježíš si hezky protiřečil. Jednou „svině“ a jednou „Milujte své nepřátele!“:
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ (Matouš 5, 43–48)
Nicméně ano, uznávám – některé nepřátele je vhodné milovat z velmi uctivé a bezpečné vzdálenosti! 😥
Stíny společenství a čestné výjimky
Viděla jsem příliš mnoho náboženských nebo spirituálních skupin na to, abych si nevšimla, jak jsou si lidé v nich psychologicky podobní. Jak jsou vysoké moralistické kecy nebo vzletná slova o jednotě a lásce často jen maskou, za kterou se schovává pravý opak (ne vždy nutně, ale velmi často – tady se uplatní aktivní 6. čakra!). Vytlačování a schovávání vlastních stínů (nebo skupinových stínů daného společenství) hrozí vyhřeznutím nebo disociací a kompletní falešností osobnosti či celé skupiny. Je to jako rakovina.
Mou hlubokou úctu a všechnu čest mají výjimky. Ty bytosti, které jsou svědky pravdivosti a upřímné zvědavosti, bytosti se snahou se s tou pravou podstatou skutečně spojit. I tyhle bytosti jsou nedokonalé, omylné a chybující. Nejsou to bohové. Jsou to svědci – lidé s hlubokou touhou v srdci. Každý z nich má svou jedinečnou esenci. Každý hledá z místa své podstaty a je obdarován často přes svoje nejzranitelnější a nejbolestivější místa.
Právě proto, že se svých bolestí nebojí dotýkat, ošetřovat je, čelit jim a hladit je, stávají se napojenými na svou duši. Autenticky, přes svou bolest i přes svou radost. Takoví jsou ti nejvzácnější lidé, které jsem v životě potkala. Nejsou dokonalí (často by si na ně jejich vlastní rodina s chutí a klidně právem postěžovala), ale jsou pravdiví a neuhýbají sami před sebou. Tím často – ani ne vědomě – nechávají svítit to božské v sobě.
Tavení zlata a ticho jako odpověď na volání
Často jsou to lidé s příběhem Joba. Ten příběh je silný. „Miluju“ ty rozhovory Joba s jeho „přáteli“ (viz ilustrace č. 27 Williama Blakea). Jako bych tam slyšela všechny ty přepozitivnělé manifestátory: „Musíš vibrovat vysoko!“ „Asi je to trest za tvoje hříchy nebo za tvoje nízké vibrace!“ „Kdyby sis uvědomoval jednotu s Bohem, tak se nedostaneš tam, kde jsi…“
Jenže u Joba to nebyl trest. Bylo to tavení zlata. Ale to nikdy nevidíš, když jsi právě taven. To žiješ pec, hoříš v tom nejtemnějším, co může být, zmar, ničení. Duchovní přesah se v takových situacích vůbec nemusí dařit nahmatat – žádné vhledy, žádné zázračné vysvobození, často prostě úplné ticho. Někdy je to jen nekončící série „vtipů“ Vesmíru na tvůj účet. Znamená to, že duchovní svět není? Z tavicí pece se to tak rozhodně může jevit!
Podobně zajímavé jsou příběhy ze života boha Krišny. Jeho životopis by se dnešním jazykem dal označit jako hluboce traumatizující a jeho smrt jako tragická. Přesto je v hinduismu právě on pánem karmy, a ne její obětí. Co by jemu poradili manifestátoři nekonečné štědrosti Vesmíru? Jak by vyhodnotili vyvraždění celé Krišnovy rodiny? Karma? Nízké vibrace? Co udělal špatně? Poselstvím je, že i v té úplné opuštěnosti může pod povrchem běžet smysl, který má svůj vlastní význam, jejž se nám nedaří vidět z našeho omezeného úhlu pohledu „tady a teď“.
Cesta k otevření nebeských vrátek
Jinými slovy… nic Tě nediskvalifikuje z Tvého volání duše. Dost možná si vyprosíš průvodce, který bude rezonovat právě s tím, čím potřebuješ projít.
„…kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ (Matouš 7, 8)
Tohle teda v některých momentech bolí. Někdy stojíš roky u vrat a bušíš s pocitem, že na Tebe zapomněli. Vzpomeň si na Joba… nebo na Ježíše. Jeho volání z kříže: „Bože můj! Proč jsi mě opustil?“ není poetickou teologickou hříčkou, ale realitou nejděsivějšího okamžiku.
Upřímná vnitřní zvědavost nás ale dřív nebo později dovede k tomu, co máme pochopit. Při pohledu na dokonalost Života, na vrstevnatost zázraků na všech možných rovinách, s očima otevřenýma pro vidění, ušima otevřenýma pro slyšení a srdcem otevřeným k milování můžeme zkoušet otevírat své vědomí směrem k Vědomí. Zajímavé je, že prakticky všechny duchovní praxe celého lidstva říkají, že směrem „nahoru“. Tak proč to nezkusit skutečně přes rozvibrování korunní čakry právě tím směrem? Už to asi někdo úspěšně zkoušel před námi, že?…
To je takový můj oblíbený vtip… V bylinářství u mě nakupovala paní, která měla na všechno dost vyhraněný názor a při mojí zmínce o ájurvédě se ohradila: „No jo, tyhle východní věci, to je teď děsně trendy!“ Za ní stál usměvavý muž řka: „No jo, tyhle východní věci jsou trendy už minimálně 7000 let…“ Dalo by se to s nadsázkou označit za „léta praxe“. 😊
Jak začít s praxí? Oslovením.
Směr „nahoru“ je jasný, vibrace ÓM při dlouhém výdechu také doporučovaná… však uvidíš, že fyzicky se provibruje právě horní část lebky a uvolní se pro proudění energie.
Nezbývá než se ponořit do praxe. Protože budovat vztah (s kýmkoliv) bez kontaktu je prostě nemožné… nebo alespoň velmi nesnadné 😇
Pokud bys rád zaťukal na tahle spirituální vrátka a váháš kudy, tak určitě zevnitř. Vstup nejdřív k sobě. Z místa svého středu a svého ticha oslov TO, oslov HO, oslov JI.
Pokud potřebuješ pevný rámec, doporučuji tuto vedenou cestu… vhodné pro ty, kteří mají potíž s tichem. (Doufám, že máš nějakou placenou verzi Youtube nebo Spotify bez reklam😅)
Vřele doporučuji vyslyšet i úvodní výzvu provázející šamanky Sandry Ingerman a mít po ruce rytmizující předmět – rumbakoule nebo chrastítka. Prochřestit si spolu s Byronem Medcalfem, alespoň na začátku, prostor. Připojit se k rytmu, prodloužit výdech a s ceremonií předstoupit před svůj Kolektiv, který Tě má tam nahoře na starost. Možná se „nedoťukáš“ napoprvé, možná budeš potřebovat jít jinudy, koneckonců jsou to Tvoje vrátka. Tvoje těsná brána a úzká cesta (Matouš 7, 13–14).
Tak šťastnou cestu! … a pozdravuj! 😉
P.S. Šamanský Job
Až po dopsání článku jsem poprvé narazila na webovky Sandry Ingerman a její videa o tom, jak zvládat životní výzvy, utrpení a ztrátu „How to Deal with Life’s Challenges and Suffering and Loss“ nebo „ Walking Through Darkness“
Krásně nám to zapadlo k tématu – takový šamanský Job! Pěkně jsme se s tím tématem spolu sešly… Až z toho mám radost!
S Láskou
Magda
P.P.S. Sikhská moudrost
Ještě mi skrz mou oblíbenou indickou spirituální mentorku přišlo do cesty tohle krásné a hluboké pandžábské přísloví: „Sukh vele shukrana, dukh vele ardas, har vele simran“
„V časech štěstí vděčnost, v časech utrpení modlitba, v každém čase meditativní uvědomování.“
Hudební komentář
Opravdu jen jeden, protože nejdůležitější hudbu hraje Tvoje duše v tichu. Tam zpívá.
…Nicméně ano, tenhle hudební komentář se mi líbí… velmi osobně se mi líbí. Je pro mě završením roku, který mi otevřel dveře k mému vlastnímu hlubšímu potkávání se s čakrami. Roku, ve kterém byla zaseta semínka mých čakrových setů, bylinných čajů a celostní kosmetiky. Takže potkávání se s každou barvou duhy je pro mě velmi osobním projevem vděčnosti. Ano, ten text mi mluví z Duše 🤍
