V tom nejlepším smyslu slova! Tohle prostě sedlo. Něco jako když máš žízeň jako trám a podají Ti… teď hodně záleží na vkusu… sklenici vychlazeného piva nebo šálek bílého čaje Pai Mu Tan nebo bublinkovou vodu s citronem a zázvorem… To všechno se tam fakt stalo!…a ještě mnohem, mnohem víc!
Moje žízeň po krásných věcech, přejemné a zajímavé hudbě, po pestrých a milých lidech, žízeň po intelektuálních rozhovorech, žízeň po tvořivosti, po týmovosti, sounáležitosti… Jenom to všechno zasyčelo. Jako když se připlazíš přes Saharu k oáze a najdeš tam tohle všechno. Prostě díky!… a můžeš zase svobodně dýchat, Dýchánkovat a uvidět, že jsou na světě lidi, kteří touží po tom stejném a taky to žijou a tvoří to a věnují tomu strašně moc energie, aby se to stalo.
Jak to všechno začalo?
Na FB na mě vyskočilo, že se Stanislav Abrahám, kterého už jsem delší dobu chtěla slyšet hrát, zúčastní Festivalu Dýchánek. Hmmm! Dýchánek, to zní dobře. Tohle slovo používám skoro denně, když si jdu zadýchat do zahrady… Aha! Pozor, tak on tam bude mít přednášku Lukáš Karas (nakonec neměl, tak snad příště) a můj oblíbený Marek Nikolič? Pecka! Zbystřila jsem a začala hledat, kde že to bude. Kousek od nás? Za Litní? Dokonalý!
Zkontaktovala jsem Michala Skapha, jestli by se dalo být na festivalu s mým bylinkovým aromaterapeutickým stánkem. Jo, šlo by to! Spojil mě s Lucií (Yakobi Narubi), která se poptávala, jestli bych nevěděla o někom na kakaovou ceremonii. No, nevěděla jsem, ale věděla jsem, že můžu nabídnout svůj bylinný rituál. Tak jsem ho nabídla. OK! Tak bude bylinný rituál.
Bylinný rituál Herbas Vibras
Sice jsem vůbec netušila, co se na festivalu sejde za partičku, ale přesně jsem věděla, že rituál udělám prostě podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Věděla jsem, co chci předat a čím chci podarovat prostě kohokoliv, kdo je ochotný přijímat dary.
Věděla jsem, že nechci dělat žádné koukací divadlo, že nebudu dělat, že jsem šamanka, co jim tam přišla v obřadním rouchu udělat nějakou podívanou. To prostě není moje role.
Toužila jsem, abychom ten rituál byli schopni vytvořit všichni, kteří přijdou. Každý z nás bude hluboce vědomým tvůrcem toho, co se stane.
Pro tenhle konkrétní obřad jsem zvolila svou bylinnou směs Požehnání. Byliny, které v první řadě pracují s mozkem, zklidňují, ale nepůsobí sedativně, přinášejí mír, ale ne ospalost. Nootropika, která nesou účinnost i symboliku toho, že naše vědomí se spojuje s Vědomím.
Chtěla jsem udělat dobře celému našemu člověku. Mysli, tělu i duši.
Proto můj více než hodinový obřad začal Myslí… povídáním o fyzice, vlastnostech vody, o skepsi k měnění struktury vody, ale také o skepsi k tomu, že fyzika nenabízí celé poznání ve chvíli, kdy nemá veličinu pro takové věci, jako je Prána nebo Čchi. Energie, které jsou nosným tématem celých obřích civilizačních okruhů. Přemýšlení nad tím, že prokazatelně nejhmatatelnější změny na vodu vykazuje elektromagnetické pole, a „AHA“ moment toho, že sami máme své vlastní elektromagnetické pole, které ovlivňuje mimo jiné vodu v nás a kolem nás. Pak jsme si pověděli o vlivu vibrací na vodu a o tom, že naše Země pod našima nohama vibruje, a to v různých intenzitách, a že to přímo ovlivňuje to, v jaké hladině vln pracuje náš mozek.
Přenesli jsme se do těla. Prožili každý sám v sobě práci s dechem a energií Země.
Duše – otevřeli jsme se možnosti, že přijímáme energii i z hmotného vesmíru (skrze vibrace a záření), ale také možnosti toho, že existují frekvence realit, které známe ve vyobrazeních různých spirituálních zkušeností. Možnosti toho, že naše vědomí není jen vysílačem, ale dost možná i přijímačem Vědomí.
Tělo – Až na základě našeho vlastního fyzického prožitku začal vznikat náš společný nápoj Požehnání. Každý, kdo si rituálem prošel, měl možnost vyzářit požehnání, které obdržel přes svou vlastní zkušenost.
Opravdu kompletně Herbas i Vibras. Dobře jsme si to společně rituálně navařili! 🌿🌀🌿
Až po rituálu vyšlo najevo, že mezi přítomnými jsou i znalci mého oblíbeného kanálu Essencia Foundation (je tak strašně milé potkat někoho, kdo tuší a dá se s ním rozvíjet tenhle druh debaty) a že o intelektuální program a jiskření idejí, konceptů a Vědomí nebude na Dýchánku nouze. Dominik nás rovnou pozval na svou sobotní přednášku o Existencialismu a radikální svobodě i na přednášku jeho kolegy Marka Vodičky. Já nezapomněla udělat reklamu Marku Nikoličovi, páč jsem tušila, že bude skvělý… a byl!
Hudba na Dýchánku byla kouzelná
Lidé, kteří akci pořádají, si dávají extra záležet na zvuku, takže pokud si při produkci sedneš nebo lehneš doprostřed stanu, tak máš 360° zvuk a to můžeš rovnou odletět už jen z tohohle zážitku.
Taky super festivalový hack, že repráky jsou po celém areálu festivalu, a tak můžeš sedět u ohně nebo si zajít na bar pro něco dobrého a cestou posloucháš produkci. Nic Ti neuteče.
To jsem obzvlášť ocenila u svého Herbas Vibras stánku, kde jsem měla repráček hezky vedle sebe a mohla poslouchat nejen nějaké zvuky z dálky, ale normálně celou produkci. Krása!
Pro mě hudební objevy, které mě osobně hodně potěšily:
Eva Porating, která hrála během mého čajového obřadu… nebo teda já jsem dělala obřad během jejího setu… no, kouzelné bylo, že to tak sedlo, že to vypadalo, že to je snad jako domluvené dopředu. Velmi milé ambientní a zvukově léčebné linky. Klid a mír v harmonii. Hudba, u které máš pocit, že prostě existuje, že ji snad ani nikdo nehraje, že je to prostě přirozený zvuk krásy.
Petr Stupka – ten mě hodně bavil. Emocemi mě to spojilo s nějakou reminiscencí na hudbu k filmu Mrtvý muž od Neila Younga. Nebylo to ani tak o tom, že by to bylo tak podobné, ale nějaká nálada, kterou to neslo, dlouhé plochy doznívajících akordů, nějaký druh hloubky a tesknosti, dálky… Moc hezké! Hudebně i emočně.
End Society – Tam si přišla na své i moje slabost pro temnější hluboké věci. Jako když začne promlouvat nevědomí. Šeptající vokál, repetitivní smyčky beatu a snové melodie kytary. Moje asociace… trochu příchuť Fontanely od Načevy, trochu nálad Arana Epochala ze Silver Rocket…. Jenže jiný!… Jejich, osobitý, hutný, výživný. Moc mě to bavilo a někdy bych je chtěla vidět sólo.
Nicméně naprostá většina hudby mi byla velmi příjemná a klidně bych si to celé střihla ještě alespoň jednou celé dokola.
Setkávání
Dámy mají přednost. Takže… Nelli (Nellisphere). Velmi nadějná, talentovaná a překrásná čarodějnice! Ne, vážně! Měla workshop výroby vlastních bylinných vonných tyčinek. Bohužel jsem se tam stihla jen mrknout, ale moc se mi líbilo, jak hodně zážitkové a ovoňovací to bylo a na závěr to bylo i dost patlací a výsledkem byly vonné tyče, které budou účastníci pálit alespoň půl roku, a zářící oči hrdých majitelů tohoto výtvoru, kteří si užili pořádný kus voňavé zábavy včetně toho, že potřebovali pojmenovat, jak na ně jednotlivé vůně působí. Moc hezky udělaný workshop a účastníkům jsem to dost přála, že tam jsou.
No a až večer u ohně jsem se od Nelly dozvěděla, že kromě bylinných experimentů dělala i úchvatnou instalaci zrcadla v „houbáriu“ u potoka. Tam jsme s mou starší dcerou Medou v pátek strávily pořádný kus večera. Obdivování, focení… Obletované gangem dětí, které Medu pasovaly na královnu a mě na královnu královny a nosily nám dary jako žezla, kamínky, korálky, peníze… Prostě kdo byl na Dýchánku, tak ví, co se tam kde dalo uloupnout a jaké cenné materiály tam kolovaly, a taky ví, co byla vůdkyně gangu Freya (pojmenovaná po téhle bohyni) zač! Dost možná nejlepší kamarádka Ronji, dcery loupežníka! Ten večer u zrcadla padlo Medino rozhodnutí, že tenhle festival je totálně výjimečný, a zrušila svou účast na svatbě kamarádů a zůstala se mnou na celý víkend.
Ti dva týpci, se kterými jsme si na rituálu přiznali slabost pro kanál Essencia Foundation, byli Dominik Hajda (“studující navazujícího magisterského studia Filosofie na FHS UK”), který měl v sobotu filozofickou přednášku. Člověk, který se podílí na experimentálních akcích komunity Dřevjeno. Je radost poslouchat někoho, kdo je zvědavý, pálí mu to, rozšiřuje si obzory a snaží se to odrážet do světa kolem sebe.
David Čáp – jako čajomila ho na Herbas Vibras rituálu zaujala funkce vody jako média. V sobotu mě pozval na společné pití čaje. Bylo to moc milé. Udělali jsme si posezení u mě před stánkem, popíjeli Pai Mu Tan v tak záhadně dobré kvalitě a z tak rozkošného čajového setu, že to bylo jako z čajové pohádky, a u toho povídali. Zaujalo mě, že se krom kódování appek zabývá human designem a zejména genovými klíči, a přes můj skepticismus k systémům, které mi zavání dogmatismem, ve mně vzbudil fakt hodně otázek a zvědavosti. Už jsme do týdne stihli zopáknout přátelské popíjení čaje i u mě v hamakách v našem divokém „lesoparku“ v mém zeleném obýváku pod barákem. Pokud vás genové klíče zajímají, tak s Davidem se to všechno dá rozebírat. Je značně bystrý a empatický a umí vyhmátnout otázky i odpovědi tak, že to i takovýho „seberentgenologa“, jako jsem já, dovede k docela zajímavým novým pohledům (a hlavně nacítění přes tělo – na což teda rozhodně slyším) na případné své stíny i dary. Budu to celé pozorovat… Použiju Davidův moc trefný obrat: „Nechám si to projít bytostí!“
Marek Vodička Ph.D. – Měl přednášku „Zdraví duše“ o psychologii u Nietszcheho. Osobně jsem měla Nietzscheho už fakt dlouho zaškatulkovaného jako pro mě uzavřenou kapitolu prostě jen suchého vzdoru proti moralistům. Jako filozofa své doby, kdy se odkrývalo pokrytectví moralistnosti církve. Tam někde jsem si kdysi dala jako úplný laik symbol „odškrtnuto a jdeme se podívat na někoho dalšího“…, ale tahle přednáška mě fakt extra zaujala a bavila. Žádné suché historizující okecávky, ale pěkně hutně nasátý duch Nietzscheho díla, pohled do toho, jak uvažoval o seberozvoji člověka, lidské psýché a přírodě a člověku jako součásti přírody… Super přednáška a moc hezká debata. U obou přednášek mě bavily debaty. Hezky jsme si tam notovali a pinkali podněty se sympatickým týpkem Markem…
Marek (Iob) – prostá radost ze setkání. Veselý a přemýšlivý člověk s inteligentním humorem a později se ukázalo, že také s obrovským hudebním záběrem. Pod svým uměleckým jménem Iob měl na starost sobotní probouzení do nového dne (set od 7 ráno). Producent s vlastním hudebním vydavatelství Xionlabel, což mi teda na sebe naprášil až o pár dní později, když jsme si psali a sdělovali dojmy. Druhý den jsem jela do Prahy a v metru potkala kluka v tričku #xionlabel? Tvl! Jako kolik jich běhá takhle po světě na to, abych je potkala hned druhý den😅?
A třetí Marek do sbírky… Marek Nikolič (neurovědec, DBT terapeut)… poprvé jsme se potkali na mém čakrovém hraní Herbas Vibras Danza pro 2. čakru u Kasi Korda (jsou to kolegové z NÚDZu). Veselej, uvolněnej sympaťák. Našla jsem si pak s ním různé rozhovory a strašně mě baví jeho povídání a náplň jeho práce, ale i jeho životní zkušenosti a smysl pro humor… To poslední se potvrdilo v noci, kdy jsme se potkali úplně potmě na dýchánkové lesní cestě a netušili jsme, že jsme to my dva. On šel se svou přítelkyní Lucií a já proti němu s dcerou Medou… proběhla tam roztomilá interakce mezi „cizími“ a smály jsme se ještě drahnou dobu… než jsme se potkali ve světle a zjistily, že to nebyl zbloudilý sv. Mikuláš s berlí a bílým rouchem, ale Marek se zlámanou páteří o berlích a v chlupatém bílém kombinézopyžamu. Ještěže mě poznal, protože já jeho fakt ne.
Bylo to převeselé a ještě veselejší byl nedělní dopolední přednáško-workshop s názvem „Vědomí, vývoj, vůle a vztah“. Značně interaktivní společné hrátky a následné „Jak jste se cítili, když…?“ obsahovalo řadu „AHA“ momentů a podnětů k dalšímu zkoumání. Nejvíc se mi líbila hra na zrcadlové pohyby „Vede jeden, vede druhý a nevede nikdo“. Samotnou mě překvapilo, jak hluboce je možné se naladit jeden na druhého bez potřeby dominace, predikce a kontroly nad tím, co se bude dít, a ono se to dělo i tak a bylo to krásné! Vlastně mi byl hrozně příjemný ten pocit v těle, kdy k tomu naladění dojde. Otevřený bezpečný nervový systém, který se napojí na druhý otevřený bezpečný nervový systém. To chci! A takových různých hrátek jsme si společně, všichni „posluchači“ vyzkoušeli celou řadu. No a Markovo povídání bylo taky extra zajímavé. Byla tam o něj rvačka a s Dominikem si tam notovali a nakonec jsem se ani nestačila doptat na věci, které mě ještě zajímaly… Dýchánek už byl v závěrečné fázi dlouhého výdechu a šlo se pomalu balit.
Mmmmm… ještě teď, týden po začátku festivalu, si příjemně zavrním, že to bylo fakt magické.
Celému Dýchánkovému týmu vřelé díky, že se to všechno mohlo stát.
s Láskou
Magda
