Třetí oko a Vědomí
Třetí oko – Tvůj pohled, který nemíří ven, ale dovnitř
Začneme rovnou takhle zhurta…Tvé třetí oko není nástrojem rentgenové špionáže okolí. Není to Tvůj „vytěkaný“ nervový systém, který Ti preventivně hlásí nebezpečí při každém šustnutí a projikuje Ti hrozbu i tam, kde ve skutečnosti není. Stejně tak to není nástroj moci a kontroly, abys mohl vidět druhým až do žaludku.
Třetí oko je ve skutečnosti Tvůj pohled za závoj – a v první řadě za Tvůj vlastní závoj. Je to Tvá schopnost prohlédnout vlastní konstrukty, odhalit své vnitřní autopiloty, prokouknout hry, které hraješ se sebou i s okolím, a vystoupit z vyježděných neurologických kolejí. Kouzelné na tom je, že čím hlouběji jsi schopen vidět sebe samého, tím lépe se Ti pozoruje i tvé okolí. Je to pohled blízký Pravdě, který skrze Tvé sebe-vědomí a s-vědomí vede tvou duši k tvému pravému Já.
Schopnost, kterou v sobě můžeš kultivovat
Na obrázcích to sice vypadá jako pohádková anomálie, kterou mají jen někteří bohové, ale nenech se zmást. Ve skutečnosti jsou tato zobrazení jen pokusem o zachycení „schopnosti“, kterou můžeš kultivovat i Ty, pokud po poznání skutečně toužíš (opravdu toužíš – volá Tě to, zve Tě to, nenechá Ti to uhnout… nikoliv jen chceš něco „obsadit“ nebo „vlastnit“, nalepit si frčku na své ego)
Malá osobní poznámka k touze po poznání… To je mimochodem mimořádná vlastnost Vědomí, že Tě „vede“ že Ti dává odpovědi na otázky, které mají být zodpovězeny. Mně tohle nepřestává udivovat, že mi občas ve vlnách chodí do cesty lidé nebo události nebo informace, které přesně zrovna toužím vědět. Naposledy včera. Celý pracovní den mi skákaly hlavou otázky ohledně manter a životní energie. Během svého každodenního lesního „dýchánku“ jsem na sobě pozorovala toky energie a probudila hlubokou zvědavost… a večer kliknu na random video na Youtubu, random týpka, kterého jsem v životě neviděla témata jsem ani negooglila, jen je měla v hlavě a on mi v tom videu odpoví na všechny moje otázky z toho dne? Já tohle fakt miluju! To video je boží a přilípnu ho dolů pod článek pro případ, že taky hledáte odpovědi přesně na tyhle otázky 😇😘😇
Třetí oko je dovednost, kterou mnohé meditační praxe rozvíjejí jako „vnitřního pozorovatele“ nebo „svědka“. Celá problematika třetího oka a mnoha úrovní ega je sice mnohem složitější, ale pokud chceme někde začít, je tento bod velmi praktický:
Začni vědomím toho, že to, co znáš ze svých vlastních myšlenkových pochodů, vlastně nutně nejsi celý Ty.
Jsi zamrzlá stopa, nebo živá podstata?
Uvědom si, že Tvé vyšlapané cestičky nejsou Tvou podstatou. Jsou „jen“ Tvou zkušeností, ale ne nutně celou Pravdou. Ano, možná si sám se sebou udělal nespočet zkušeností, že jsi „nějaký“, a možná Ti to Tvé okolí tisíckrát odzrcadlilo… Je to ale opravdu Tvá podstata, nebo jen zamrzlá stopa ve sněhu? Tvůj autopilot?
Máš šanci to pozorovat a právě tato práce s pozorováním je klíčová. Na co se soustředíš, to roste. Oživ svého Pozorovatele. Probuď ho. Pokud se začneš soustředit na „režisérovo“ pozorování svého „vnitřního zvěřince“, svých vnitřních myšlenkových pochodů a dialogů, začneš si jako Pozorovatel prohlížet mapu svých vlastních vyšlapaných cestiček a křižovatek. Už jen tím, že tomu Pozorovateli dáš svou vlastní energii, ho oživuješ, posiluješ a otvíráš. Tím se Ti otevírá cesta k hlubšímu porozumění sobě i světu kolem Tebe…
Ke stopám ve sněhu se ještě vrátím úplně na konci článku.
Vědomí – Od chobotnic na Extázi až k hranicím fyziky
Co je to vědomí a jak ho zkoumá moderní věda?
Vědomí je fenomén, který zaměstnává hlavinky vědců napříč odbornostmi. Neurologové nasazují senzorické čepičky a dělají různé bláznivé experimenty s chobotnicemi na Extázi (vůbec to nechci zmenšovat, každý střípek mozaiky nám může ukázat kousek celého obrazu). Průlet těmito přístupy najdete třeba tady v přednášce prof. Jiřího Horáčka.
Biologové a botanici zase zkoumají vědomí rostlin nebo nerostů. Třeba ve zkoumání paměti rostlin je český výzkum na světové špici. Zjištění, že existuje epigenetická paměť rostlin… impozantní! Máme tu i psychology v čele s „praotcem“ Jungem nebo sociologický koncept kolektivního vědomí Émila Durkheima. Každý k tomu přistupuje očima svého oboru.
Vědomí jako fyzikální fenomén a paměť vody.
Obrovským fenoménem posledních let je zájem fyziků o vědomí. Od droboučkých, prakticky laických, experimentů s pamětí vody… (Voda je schopná pamatovat si formování frekvencí, a pokud je přerušovaně vystavována stejné frekvenci, tak postupně zkracuje dobu, ve které se formuje do frekvenčního tvaru) až po teoretickou i praktickou fyziku nejvyššího vědeckého kalibru.
Celé nebetyčně zajímavé fyzikální konference na téma vědomí rostou jako houby po dešti (a to až tak, že si dokonce vzájemně konkurují) a věda si sahá do oblastí, které by ještě před třeba deseti-dvaceti lety byly zcela nemyslitelné. Ano, sahá si do vědomí tentokrát často jako do fyzikálního fenoménu.
Kde hledat inspirativní myšlení na toto téma? Projekt Essentia Foundation
Tady si opět přisadím s dokonalým projektem Essentia Foundation. Je to prakticky nevyčerpatelný zdroj skvělých rozhovorů a postřehů se světovými vědeckými kapacitami… velmi často právě na téma vědomí.
Co je tedy Vědomí nebo vědomí?
Sama trochu hledám svůj vnitřní cit, kdy chci psát s velkým písmenem a kdy s malým. Jsem v tomhle trochu svá. Poněkud intuitivní. Velké písmeno je pro mě vždycky symbolem úcty k božskosti dané podstaty. A pro mě je to neznámé obří neuchopitelné tajemné a zároveň intimní, vnitřní a soukromé vše pronikající a vše obsahují Vědomí prakticky tím Bohem. Kvantové pole plné všehomíra. Pak je tu vědomí v pojetí toho, co se snaží někteří vědci zachytit v číslech a datech jako oddělenou veličinu.
Je ode mě rozhodně drzost odpovídat na tak složitou otázku… „Co je to Vědomí?“… v jednom odstavečku. Není jednoduchých odpovědí. Přesto se pokusím jemně nastínit, že to, co tak trochu může prosvítat z těch bádání, je to, že vědomí je něco, co je univerzální jednotou – je to všechno kolem Tebe i v Tobě. Dokonce můžeme přemýšlet i tak, že neexistuje nic jako objekty, že existují pouze participující aktiva.
Inspirováno:
„Vesmír neexistuje „tam venku“, nezávisle na nás. Jsme nevyhnutelně zapojeni do uskutečňování toho, co se zdá, že se děje. Nejsme jen pozorovatelé. Jsme účastníky. V jistém podivném smyslu se jedná o participativní vesmír. Fyzika se již nespokojí s pouhými poznatky o částicích, silových polích, geometrii nebo dokonce o čase a prostoru. Dnes od fyziky požadujeme určité pochopení samotné existence.“
Tady k tomu malá ilustrace. Že by třetí oko? 😆🤔𓂀 ?
Proč Tvůj mozek pravděpodobně není jednosměrným výrobcem vědomí?
Ta jednota, kterou je možné zažít v hlubokých meditacích nebo změněných stavech vědomí, není jen stavem relaxované mysli, ale nějakou formou základní podstaty existence. Spadnutí biologických klapek z očí a nervové soustavy. Co už se dá prakticky s určitostí říct… Tvé vědomí není izolovaně to, co je nějakým biochemicko-neurologickým produktem tvého mozku.
Vypadá to, že mozky (možná bych to raději rozšířila na kompletní nervové systémy, protože mozek je „jen“ nedílnou součástí celého pletiva tvého vědomí) jsou spíše něco jako ladičky. Je to sice nedokonalý příklad, protože ladičky jsou tvrdé, kdežto tvůj nervový systém dovede zachytit i ta nejdrobnější hnutí, ale princip (alespoň obrazně) sedí.
Nervový systém jako vysílač i přijímač vibrací.
To, že se zdaleka nepohybujeme jen ve světě zvukových vibrací, už jsem docela obšírně psala v minulém článku. Takže experimenty s ladičkami ber zase jen jako ilustraci toho, jak toto funguje v souvislostech zvukových vibrací. Jde o to, že se pohybujeme ve světě, kde nervový systém je nejen přijímačem, ale i vysílačem vibrací.
Dovede reagovat na stejnou frekvenci, která existuje kdekoliv v myslitelném i nemyslitelném „prostoru“ existence. Nechci zabředávat moc hluboko a jít cestou kvantových polí (páč jsem sice ohromená posluchačka, ale žádný odborník). Budu se držet jen u toho, že „Tvé“ vědomí jistě není jen „Tvé“. Jsi vysílač a zároveň anténa. Tvůrce a zároveň konzument. Určitě by se spousta neurovědců klidně i hádala. Mezidisciplinární debaty na toto téma jsou zajímavé. Jak tady ve videu zmiňuje hned na začátku Federico Faggin… „Fyzici se nikdy nezajímali o vědomí, protože to je přeci problém neurovědců!… a neurovědci neví nic o kvantové fyzice… So what the hell?!“
Jak Tě ovlivňuje realita, kterou konzumuješ?
Přelaďuješ se s tím, co vysíláš i co přijímáš. Přelaďuješ se s každou konzumovanou realitou. Se vším, co si pouštíš do svého nervového systému. S každou hudbou, filmem, pořadem, interakcí, s každým vztahem… Všechno, co na sebe necháváš působit, tím se stáváš, tím vibruješ.
Není to jen psychologické nebo sociologické. To, že „špatné společenství kazí užitečné návyky“, není jen o vnějších atributech chování (viz třeba Dunbarovo číslo v kombinaci s „Jsme průměrem pěti lidí, se kterými trávíme nejvíce času“ apod.). Je to především o vibracích nervového systému. O tom, že vibrujeme společně v jednom kmeni. Jak vibruje Tvůj kmen? Jak si necháváš přelaďovat svoje vlastní vědomí? Jsi s lidmi, kteří Tě podporují nebo s nimi musíš zápasit, soupeřit, utíkat pryč? Jaké je přelaďování Tvého vlastního Vědomí, Tvé Podstaty, Tvé Pravdy, Tvého Já?
Zvědom si to, že podstatné je Tvé obousměrné ladění. To, čím se sytíš, jaké podněty dáváš svému tělu, svému nervovému systému – cítíš ho? Vnímáš ho? Čím sytíš svoje vědomí zvenčí? Co si do sebe pouštíš? Jaké vibrace a podněty… To není o paměti… o prostém vytěsnění, zapomenutí nepotřebného balastu. Každá tahle věc zanechává otisk. Rýhu. Rýhu, do které pak zapadá každá energie, která jde zrovna kolem. Vyšlapané vibrační cestičky… Kam vedou?
Co pouštíš ven? Čím vibruješ Ty sám? Reaguješ vědomě nebo vládnou autopiloti maladaptivních mechanismů? Potřebuješ je ještě? Dost pravděpodobně Ti kdysi zachránili život, ale dnes? Prohlédni si je. Aktivuj svého Pozorovatele. Ne soudce, ne kritika, ne kata, ne vždycky kritického vnitřního otce a vždycky nespokojenou matku… Kdopak to v Tobě vlastně mluví, že? Klidně je všechny pozdrav a promluv si s nimi… Probuď soucitného (sou-citného!… on s Tebou cítí!), moudrého, věčného Pozorovatele.
S-Vědomí
Odjakživa mám ráda tyhle slovní hříčky. Velmi často nám ten jazyk umožňuje vidět podstatu… a ano, svědomí je jedním z tematických okruhů 6. čakry. Protože jsou věci, které máš dělat s Vědomím. Ne, není to prostá paměť na příkazy „tohle se má“ / „tohle se nemá“. Je to o Tvém probouzení se k tomu, že je potřeba to vidět. Vidět za tu vyšlapanou cestu, za ty programy, za scénáře, za alibi, za konstrukty, za filtry…
Učit se to pozorovat, prohlížet si všechny ty své autopiloty, kteří na první křižovatce naskočí do vyjetých kolejí. Takže to není o moralistickém kritikovi, který něco dělá „správně“, protože to tak dělají všichni, protože se to takhle prostě má dělat, protože jsi to okoukal, protože Ti to takhle řekli… Je to přesně o tom Tvém Vědomí.
Což je možná taky ten důvod, proč je tak snadné žádné svědomí nemít nebo ho úplně otupit, protože Vědomí spí. Nervový systém není slyšen, není cítěn, neprohlíží se, nelaská se, neladí se… Když se vědomí ladí na bordel, křivost a prázdnotu a vibruje s nimi… Kde pak S-Vědomí brát, že?
Sebe-Vědomí
Je to přesně o tom probouzet se postupně k prohlížení sebe samého. Být si vědom svých věcí a naučit se cítit své tělo. Protože mozek je jen „obrazovka“ toho, co se sbírá a ukládá v tvém těle, co běží nervovým systémem, trávením, fasciemi. Pokud tvé tělo – třeba přes neurotické projevy, nekomfort, špatné trávení, stažení, zadržení dechu, napětí, nebo dokonce přes bolest – hlásí a volá, a Ty si toho nejsi vědom?
Potřebuješ se probouzet do tohoto typu Sebe-Vědomí. Je to Sebe-Vědomí, které umí říkat „ANO a také NE… Tohle mi prospívá, tohle mi škodí, s tímhle chci vibrovat a s tímhle nechci… S tímhle hluboce souzním a tohle mi nemůže ubližovat.“ Je to Pozorovatel, který od sebe neodvrací zrak. Pozorovatel, který si je vědom pochodů ve svém těle a postupně snad i pochodů ve své duši. Pozorovatel, který pečlivě prohlíží svou podstatu fyzickou i duchovní.
Rozšířené stavy vědomí
Nechci vlastně dělat žádné elaboráty na toto nekonečně zajímavé téma. Od toho jsou nesčetné povolanější autority. Rozhodně je to však téma, které stojí za pečlivé zkoumání a co nejhlubší dovzdělávání se. Vlastně se mi líbí tenhle jednoduchý obraz níže. Jen bych k tomu dodala, že bez velmi aktivní spoluúčasti vědomého Pozorovatele to může být zcela plané.
Bez Tvé souběžné snahy o to probudit se, bez Tvé touhy po probuzení, může být „zasněžování“ jen házením hrachu na zeď. Zasněžená pláň, je překrásná a jestli má být funkční a užitečná a bezpečná a objevná a svobodná, tak je potřeba si ty nové cestičky prošlápnout velmi vědomě. Ne, není to tak, že si vezmeš houby a máš odmakáno! Ne, není to jako Ibáč na bolest! Opravdu NE!
Je to pro Tebe spíš takový budíček a možnost rozklíčovat výhybky Tvých autopilotů. Možná díky tomu začneš objevovat, kdo je vlastně to Tvé Já bez těch předvibrovaných rýh. Jaké jsou tvé vyhlídky, Tvé možnosti a kterou cestou se chceš vydat? No a to už je zase práce pro tvého probuzeného Pozorovatele a pro volné proudění životní energie tvou 6. čakrou.
Aktuálně moc hezká přednáška pro terapeutické průvodce, která otevírá spoustu témat důležitých k zvědomení pro téma vstupů a výstupů (pro integraci) psychedelických zážitků. Zase můj oblíbený Jan Benda. Vřele doporučuju.
Co si z toho odnést?
- Vibruji tím, co vysílám i přijímám.
- Mohu přeladit.
- Mohu být vědomý.
- Vědomí není něco navíc, není to jen bonus pro jogíny.
- Jen si to Z-Vědomit 😇
Jako bonus slíbené video o mantrách. Bude tam i řeč o mantře ÓM, která patří k 6. čakře podobně jako k té korunní, nejvyšší, která nás čeká příště.
Mimochodem je tam i velmi dobrá pasáž právě o připravenosti pro změněné stavy vědomí a také v některých pasážích krásně navazuje na minulý článek o moci zvuku… prostě mantry 💓
Krásný je taky jeho apel na praxi. Teorie je jako číst recepty a praxe je jako se opravdu najíst! Takže konec teorie a jdeme na praxi!
