Tak copak jsem měla na srdci při přípravě na srdeční čakru? Bude to lehce heretické, protože článek k srdeční čakře bude plný citátů z Bible.
Původně jsem měla v plánu trošku víc rozvířit Taru. Bílou Taru i Zelenou Taru, ale mít na jazyku slovo „Láska“ a velmi vážně se nad samotnou Láskou nezamyslet by byla nekonečná škoda.
Pohodlně se usaďte, protože neumím psát krátká zamyšlení… a to jsem to osekala! 😅
Srdeční čakra a podstata Lásky
Láska je podstatou všeho. Je počátkem i konečným cílem.
Láska v rámci lidské bytosti se ale neobejde bez ducha na jedné straně a hmoty na straně druhé. Neobejde se bez Pravdy, Moudrosti a vhledu do spirituálních souvislostí a zároveň se neobejde bez hranic, síly a možnosti celkového vyjádření a žití v hmotě.
Už jen když se podíváme, kde je centrum Lásky v těle umístěno… v oblasti srdce. Tady v řetězení energií navazuje na téma fyzické podstaty těla, půdu přežití, kořenů rodu, proudů rozkoší, jáství ega, síly, hranic… a pak připlouvá cit, empatie – schopnost skutečného nacítění, soucit se sebou i s druhým, odpuštění, harmonie, sounáležitost, schopnost milovat (bezpodmínečně přijímat) a být milován (být bezpodmínečně přijat).
U Lásky a srdeční čakry je velmi dobře vidět, že návaznost těch okolních témat je prakticky neodmyslitelná. Na srdci nejde pracovat úplně izolovaně bez péče o všechna témata fyzického těla (první 3 čakry) a zároveň bez milosti duchovního vedení nad naší hlavou, bez Moudrosti, daru rozlišování a vhledu, bez Pravdy (horní 3 čakry). Srdce je v tom systému energií přesně uprostřed. Zatímco solar (3. čakra) je fyzický střed našeho těla, tak srdce je naším energetickým středem.
Láska!… Co to vůbec je?
Umím doopravdy milovat? Romantická láska je možná jen shluk biochemických reakcí, láska k dětem je možná jen evoluční potřeba zachování svého DNA. Láska je chtíč? Láska je někoho vlastnit pro svou potřebu lásky? Láska je prezentovatelný součet blažených zážitků? Láska je, když si někoho vezmeš a máš s ním děti? Láska je, když se Ti po někom stýská? Láska je, když od někoho dostáváš uspokojení svých biologických/emočních potřeb – potřebu blízkosti, potřebu emočního naplnění, potřebu zrcadlení vlastní hodnoty, úplně ty prvotní základní potřeby přijetí?
Ano, i tohle všechno je láska. Ta z filmů, z knížek, z příběhů kolem nás, z příběhů našich rodičů, našich kamarádů… ale Láska je ještě mnohem víc. Láska je přirozená touha našeho srdce a naše srdce nám vždycky šeptá touhu naší Duše. Většina spiritualit (nezaměňovat s náboženstvím) celého světa staví Lásku na roveň Boha. Vypůjčím si jazyk, který je našemu kulturnímu zázemí nejblíž. „Bůh je Láska“… a jestli Bůh je Láska, tak logicky Láska je Bůh.
„7 Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. 8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“ (1. list Janův 4,7–8)
Láska je prvotní a konečný smysl všeho. Láska je energie, která je konečnou i původní radostí, konečným cílem i prvním startem. Láska je důvodem všeho života. Láska je impulsem toho, proč vlastně vůbec něco existuje. Láska je nekonečné obdarovávání a nekonečné přijímání.
Hmmm. Tak to je ta velká Boží Láska (pro mě osobně s velkým L)… z které přicházíme a do které směřujeme. Každá Duše nese pečeť téhle esence. Každá hmota i antihmota volá tenhle příběh velké Lásky. Každá Duše už jen tím, že je součástí Vědomí, „dýchá“ i tuhle Pravdu.
Srážka s realitou
No a pak je tady naše fyzická 3D realita. Náš normální život tady na Zemi. Narození, rodiče, interakce, výchova, zkušenosti, paměť hmoty, nervový systém, hormonální koktejl závislý na všech vnějších podmínkách, které jsou ve hře. Tady Duše naráží na pokřivené obrazy, nemocné koncepty, na utrpení, na zranění, na „realitu“. Takhle to přeci „je“!… Takže kdo nevystřelí první, tak prohrál! Nedáš, dostaneš! Kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt!… a jiná „moudra“, která nás vrhají do smyčky dalšího a dalšího utrpení. Do spirály, ze které je nesnadné se vymotat. Je to spirála, která vede dolů. Jen do dalšího utrpení, další marnosti, další bolesti.
Jak mohu milovat skutečně srdcem, když jsem Lásku nepoznal? Co když je pro mě láska jen soubor nejbolavějších zranění, která jsou pečlivě zavřená a skrytá přede mnou i před světem? Co když je láska pro mě jen soubor naučeného, okoukaného chování za účelem uspokojení mých biologických potřeb? Když je to jen dopaminová odměna a v lepším případě i nějaký ten oxytocin občas ukápne? Nebo jak jednoduché je dělat z lásky jen výměnný obchod?
Miluju sebe? Potkáváme se s tím, co jsme odmakali na 3. čakře
Jak jednoduché je nechat zranit své milující srdce, když nebudu nejdřív milovat sám sebe, své zdravé Já? Jak jednoduché je rozdat víc, než mohu, a z místa svého vlastního zranění vyhořet? Jak jednoduché je milovat z pudu sebezáchovy a neohlídat si vlastní zdroje a to, jestli také Lásku skutečně dostávám, přijímám a cítím? Už vím, kdo jsem opravdu Já? Miluju sám sebe?
„Miluj bližního svého jako sám sebe.“ Těmito slovy Ježíš shrnuje všechna přikázání do dvou.
- Miluj Boha.
- Miluj svého bližního jako sám sebe.
„37 On mu řekl: ‚„Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ 38 To je největší a první přikázání. 39 Druhé je mu podobné: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“‘“ (Matouš 22,37–39)
Rovnou tři témata jedné jediné Lásky:
- Láska k Bohu (nejvyššímu Vědomí, nejvyšší Moudrosti, počátku a konci Všehomíra, původci Existence, velkému Duchu ve všech jeho podobách).
- Láska k sobě (bez téhle Lásky nemohu opravdově a účinně milovat bližního – to možná bolí, že?).
- Láska k bližnímu.
Tři pilíře a stačí, aby nám z toho vypadl jeden jediný, a bude to kulhat. Už tady je hezky vidět, že pokud si nevyřeším svůj vztah k sobě (často v tomhle „slzavém údolí“ jen díky Bohu, Původci, Vědomí, nejvyšší Lásce, možná nebyl nikdo jiný, kdo by Tě mohl Lásce k sobě naučit) a své pravé pohnutky k Lásce, tak se to může míjet nejen s Láskou jako takovou, ale i s dalšími tématy jako je Pravda (5. čakra), Moudrost (6. čakra) a duchovním napojením/vedením (7. čakra). Zároveň jak mohu rovnat vztah sám k sobě bez Lásky? Třeba bez toho, že bych milost Lásky vůbec někdy na sobě poznal, zažil? Změna kohokoliv je možná jedině skrze zakoušení Lásky a přijetí. Je to těžké… Strašně těžké tohle v sobě lovit a křesat bez té opravdové fyzické zkušenosti. Třeba u CPTSD (komplexní posttraumatická stresová porucha), často u lidí vyrůstajících v traumatickém prostředí (domácí násilí, rodiče s poruchou osobnosti apod.)… tak třeba u tohoto problému člověka jeho vlastní nervový systém „nepustí“ lásku vůbec zažít, protože ji třeba vnímá jako ohrožení (něco divného a neznámého) nebo jako nudu. Během života používá právě jen ty vnější náhražky, vnější formy potvrzení toho, že je přeci v pořádku, protože má partnera, rodinu apod. Tam se otvírá prostor pro práci se změněnými stavy vědomí, kde psychedelika (v rukách poučených odborníků) jsou často prvním fyzickým a mentálním zážitkem skutečného přijetí. Kde se ty mrtvé spoje v mozku znovu propojí a je možné po těch pěšinkách možná poprvé začít chodit a začít z nich dělat chodníčky, které se používají denně.
Ježíšovi následovníci hezky pracovali i s tou oboustranností osy Lásky – fyzický svět a duchovní svět. Takový spirituální bottom-up / bottom-down… oni byli děsně pokrokoví! Oni se nezdaj! 😄
„19 My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. 20 Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. 21 A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.“ (1. list Janův 4,19–21)
Tohle vědomí je rozhodně klíč. Je to nesmírně důležité. A pro někoho, koho třeba rodiče milovali, je to snad i snadno představitelné. Nicméně z vlastní zkušenosti vím, jak velký rozdíl je něco mentálně pochopit z textu, i z nějakých duchovních zkušeností, a pak to poprvé opravdu fyzicky zažít. Jsou to jako dva úplně jiné vesmíry, a proto vím, že „ordinovat“ Lásku někomu, kdo ji nezažil, je možná jako když mu naložíš další těžké břemeno, když už má naloženo dost. Ne, nemiluješ špatně – jen Tě zmrzačili, protože je taky někdo zmrzačil. Lásku začni pěstovat třeba soucitem se sebou. Ne sebelístostí, ale soucitem. Buď tím, kdo jako první obejme svoje vlastní srdce. Třeba úplně tajně a v tichosti.
Kde mezi láskou a Láskou stojím Já? Co říká vnitřní kompas?
No a kde v tom všem stojím Já/Ty? Fakt to chceš vědět? Fakt chceš vědět, kde stojíš, a tím pádem kudy jít dál? OK! Tak se v první řadě zastav a požádej o mapu. Tvoje vnitřní GPS Ti možná už pěkně dlouho ukazuje, že jsi odbočil blbě a jezdíš dokolečka po nějakých objížďkách, nebo to valíš po dálnici, ale úplně blbým směrem! „Tvl. Dyk jedu, tak dobrý! Dokud jedu, tak je to jízda, že jo? Kdo nejede s náma, tak jede proti nám, že jo? Jedeme dopředu, tak valíme!“… Hodně štěstí!
Takže první krok… zastav se a začni zjišťovat, kde teda vlastně opravdu stojíš. Každý další kilometr špatným směrem je draze zaplacený při návratu zpět. No a na dálnici, kde to musíš valit hlava nehlava a kam si zcela dobrovolně najel s ostatními, kteří to valí podobně, se i zastavení a rozhlížení dělá „fakt blbě“, že? Kdo chce s vlky žít, musí s nimi nejen výt, ale taky s nimi jet, kam chtějí oni. Nezastavujeme! Válcujeme jako všichni! Bohužel.
Nástroje k ladění
Každý můžeme mít jiné nástroje a jiné mapy, jak zjistit to kýžené „ZDE STOJÍTE“.
- Někdo má třeba ještě nějaké svědomí, má to štěstí, že dostal morální kompas od někoho, kdo sám měl velmi dobře srovnáno, od někoho, kdo žil z Lásky a Pravdy (Tihle šťastlivci se u mě můžou hlásit, ať je můžu napočítat na prstech jedné ruky, dík!).
- Někdo umí slyšet v tichu svůj vnitřní hlas, hlas svojí Duše.
- Někdo jako mapu může použít pomoc psychoterapeuta.
- Někdo si nechá nastavit zrcadlo přes tarotový výklad.
- Někdo si srovnává střelku kompasu přes změněné stavy vědomí.
Všechny tyhle věci Ti mohou postupně a s určitou dávkou přesnosti ukázat, kde stojíš, v jaké jsi kondici a kde je Tvůj cíl… Láska. První a poslední cíl Všehomíra.
Rozetnutí smyčky
Jsem bytostně přesvědčená, že prakticky veškeré lidské utrpení na všech úrovních je způsobeno řetězením nedostatku Lásky. Všechna traumata, násilí, nedorozumění, všechen útlak a boj je pouze neschopnost (ne Tvoje, ale plošně lidská) přijmout Lásku z našeho jediného zdroje a nechat ji protéct až do hmoty. Je to součást tady té pozemské poutě. Smyčka, která se v různých obdobách točí pořád dokola a vypráví příběh lidstva a příběh mojí/tvojí Duše. Kouzelný je, že každá Duše má moc do té smyčky vstoupit a mocí svého napojení na Život alespoň v tom jednom bodě smyčku rozetnout. Myšlenkou Lásky…, skutkem Lásky…, omluvou…, odpuštěním…, vděčností…, vykročením k Lásce. No a pak je to každodenní ladění. Každý den se zeptat sám sebe: „Kde stojím, kde je Láska a kde jsem Já?“ Pro mě je všímavost i o tomhle… Pro mě osobně je to vlastně hlavně o tomhle.
Na závěr ten asi úplně nejvíc známý a taky nejvíc krásný citát o Lásce, který mě vlastně přivedl na to, že tohle čakrové zamyšlení bude biblické zamyšlení.
„1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
2 Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
3 A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
4 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
5 Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
6 Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
7 Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
8 Láska nikdy nezanikne…
9 Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
10 až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
13 A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“ (1. list Korintským 13,1–8.13)
Co nás čeká příště? Co by byla Pravda bez Lásky?
Jak může 4. srdeční čakra navazovat na tu další, a to 5. krční čakru? Mluvení Pravdy? Co je Pravda bez Lásky a Láska bez Pravdy?
„34 Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. 35 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. 36 Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. 37 Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“ (Matouš 12,34–37)
Nemusíme v tom vidět jen křesťanský konečný Boží soud, ale třeba i spravedlivý soud karmy. Ono je totiž ve finále jedno kdy a jak to přijde, ale je dobré vědět, že tahle rovnováha existuje. Slova jsou vibrace a vibrace formují realitu. Tu naši i realitu „těch druhých“…
… Pokračování zase příště. Měla jsem „psavou“, tak mám další půlku článku na jeden zátah a tentokrát se budeme kromě spirituality dotýkat i vědy! Například zvuku buněk a toho, jak vypadá vibrace hlasu lidí, kteří mají různé záměry řeči. Osobně se na sérii vědecky laděných článků strašně těším.
Jestli jste fakt dočetli až sem, tak gratuluju!
S Láskou se na viděnou těší
Magda
P. S.
Přišel mi pod ruku tenhle krásný citát Junga o lásce partnerské. Mimochodem FB Lukáše Karase, případně jeho Youtube kanál vřele doporučuji ke sledování.
